365 - den 71. - HANIČKO, OLDO, OLDÍKU....

je to pro všechny, co jsme zůstali, trochu nefér... Opustili jste nás všichni během pouhých 15ti měsíců!
Je strašně nepochopitelné, že už se v krásném kraji pod Troskami nerozezní Tvůj nakažlivý smích, Haničko! Je strašně smutné, že už se nikdy nezasmějeme spoustě fórů a už si nikdy nepřipijeme dobrým vínkem, Oldíci...
Chybíte nám!!!
Honzík sice ví, že už nejste mezi námi, ale jakmile jedeme "za vámi" na místo, kde společně odpočíváte, tak si myslí, že jedeme k vám domů.... Tohle se mu v hlavičce ještě nesrovnalo a i dnes na hřbitově byl hodně zaražený...
Alespoň vám dnes každému koupil jednu svíčku....

365 - den 70. - SLIBUJI.......

Dnes konečně přišel den, na který se Honzík těšil a zároveň se ho bál..... Jeli jsme na výlet Mikulášským parním vlakem Prahou křížem krážem.
Na nádraží v Braníkusi nadšeně prohlédl vlak a když v dálce spatřil čerta, tak se rozplakal, že nechce do pytle...
Držel se mne jako klíště a musela jsem slíbit, že čertovi řeknu, že už bude hodný...
Naplněný vlak do posledního místečka se rozjel a cca po 15minutách k nám do kupé přišla opravdu nádherná čertice.... Honzík jen hlesnul :" řekni jí to, prosím..." . Takže jsem čertici naznačila a ona se začala věnovat Honzíkovi - hezky si s ním popovídala a prcek na její otázku :"tak co slibuješ, že budeš hodný?" jen hlesnul "SLIBUJI..." a bylo vidět, že se mu ulevilo...
Takže, když se ho čertice zeptala, jestli jí na to dá ruku, tak už velice hrdě šel....
A ještě jednu fotku sem musím dát - celý den bylo pošmourné počasí a tak vlak z "pekel" byl naprosto dokonalý....

365 - den 69. - PROSTOR

Nemám ráda davy lidí. A právě s tím je spojena i tato stavba.
Mám ale ráda obrovské stavby, které jsou bez lidí - pak mají své kouzlo.
Když jdu nakupovat oblíbenou bytovou kosmetiku pro sebe a své známé, tak vždy obdivuji, jak mohutnou a studenou stavbu polidští množství květin, které jsou zde na každém kroku...

365 - den 68. - MALÝ PEKAŘ

Fotek dnes musí být zase několik...
Zadělala jsem těsto na perníčky a po návratu ze školky jsme si ho s Honzíkem vyndali z lednice a pustili do tvoření.
Nečekala jsem ale, že to prcka tak moc bude bavit a jen jsem udiveně koukala, jak se do toho pustil sám....
Rozválet mu to sice moc nešlo, ale snaha byla obrovská....

A pak už si bral jedno vykrajovátko za druhým ( nějak jsem nepředvídala a ukázala mu všechna co máme - i velikonočního zajíčka...:) a vykrajoval a sám ukládal na plech.

Bylo úžasné pozorovat, jak si každý kousek pečlivě vyměřoval. A hrdě hlásím, že takto naplnil 2 plechy!

V troubě se nám sice perníčky kapičku připekly k sobě (byly moc blízko), ale chutnají úžasně.

Ještě je ale budu muset nazdobit.

A po dnešku je mi jasné, že musím zadělat ještě na jedny perníčky a nebo vybrat recept, kde se bude vykrajovat.....:-)

Mám doma malého-velkého kuchaře, tak ať se snaží...:-)

365 - den 67. - 10. VÝROČÍ....

Je to právě 10 let, co jsme si s Honzou na Staroměstské radnici řekli své "ANO".
A je to prakticky 10 let, co zapomíná na náš den svatby.....
A je to skoro 12 let, co prožíváme bok po boku dobré i zlé, a je to 4,5 roku, co jsme těmi nejšťastnějšími rodiči milovaného Honzíka.
Honza sice přišel na poslední chvíli s dobrým vínem, ale takhle lehce mu to neprojde.....

Dnes se mi nechce už štruchtat, ale v příštích dnech si sem vložím fotku z našeho dne "D" - a zase se mi ve vzpomínkách rozvoní kytice konvalinek, bez kterých svatba nemohla být...:-)

Dnes si sem vložím dalšího vánočního krasavce, který také nezná kalendář...:-)
Vánočních kaktusů máme několik, ale kalendář neovládá ani jeden....(asi to budou chlapi...)
A když se jim chce, tak krásně kvetou i na velikonoce..

365 - den 66. - ÚŽASNÁ ZPRÁVA!!!!!

Dnes byl fantastický den!!!!
21.9.08 jsem zakládala tento blog - měla jsem k tomu velmi vážný důvod.
A dnes uplynuly 2 měsíce a pár dní a já jsem šťastná! Jsem šťastná z toho, že jsme s maminkou navštívily specialistu, ke kterému směřovaly výsledky všech vyšetření z poslední doby - a výsledek..? Vše je v pořádku!
Když tuto zprávu doktor prohlásil, tak se mu tam z nás sesypala hora kamení..... A bude zase veseleji...

Pro dnešní den jsem vyfotila maminčinu oblíbenou květinu chladných dní - tatínek jí vždy jednu kupoval na výročí svatby - krásný zvyk...
A my si ji koupili před týdne s Honzíkem a mamince jsme koupili barvu světlejší...

365 - den 65. - PŘIJEL VÁNOČNÍ STROM...

Dnes to musí být fotoreportáž....
Byla jem ve Vršovicích a parkovala v garážích Tesca. Když jsem šla k autu, zarazili mne členové ochranky, kteří vymezovali prostor pomocí zábran. V ten moment jsem se podívala na křižovatku a tam stál náklaďák s velkým stříbrným smrkem a za ním jeřáb. Bylo mi to hned jasné. Za okamžik dorazili i policité a na chvíli vyklidili celou křižovatku, aby náklaďák mohl vjet do protisměru a dále na chodník.

Celá kolona náklaďáků (tahač, jeřáb, plošina veřejného ovětlení, zahradní lužby, policie) zaparkovala na námětíčku před Tescem.

A pak už to šlo neuvěřitelně rychle - zaháknout popruhy kolem stromu, vyzvednout strom do výšky....

pak pomalu dopravit na druhou stranu

a umístit na plochu, kde bude celý prosinec připomínat, že VÁNOCE JSOU TADY....

365 - den 64. - A JE TU ZIMA...

Už je to tady - přišla zima a s ní sníh a mráz.
Chudinky macešky na balkóně se smutně dívají směrem, kde ještě před několika dny svítilo sluníčko...

365 - den 63. - PRVNÍ HVĚZDIČKOVÝ DÁREK

První sada má už svého majitele. Richard z nich měl obrovkou radost a hned si je vystavil na čestném místě nad krbem.
Přišila jsem je na tvrdý barevný papír a zabalila do celofánu - jen to s bleskem šlo špatně vyfotit...

365 - den 62. - A ZASE HVĚZDIČKY...

Už několik nocí si hraji s korálky a musím říct, že mne to opravdu baví. Těším se, že s nimi udělám radost.
Mám sice prsty kapku pořezané, ale budu pokračovat dále... a i tady se asi objeví další "hvězdičkové " fotografie....

365 - den 61. - PLAVÁČEK V KULIČKÁCH

Dnes jsme šli v podvečer s Honzíkem na náhradu plavání, které má velice rád.
Venku byla ukrutná zima a my měli dost času do začátku. Schovali jsme se tedy v odpočívárně u bazénu a Honzík se vrátil do "miminkovských" let...:-)
Naložil se do kuličkového bazénku a byl nadšený, že se do něj vejde....

365 - den 60. - ZDRAVÝ VLÁČEK

Dnes jsem musela vyfotit nástěnku ve školce.
Zadání znělo - vystřihat z letáků zdravé a oblíbené potraviny a nalepit do vymalovaného vláčku.
Musím přiznat, že se Honzík opravdu trefil, do svých oblíbených dobrot, ale zároveň vystřihl ještě lahev piva a když se učitelka divila proč, tak řekl, že to pije táta......
Takže ta nalepená není, ale přinesl si ji domů....

365 - den 59. - ŠKRÁBEME....

Tak tohle se mi vůbec nelíbí. Už podruhé tento podzim jsme přišli ráno k zamrzlému autu a muselo se škrábat.....
Honzíkovi se to sice líbí, ale mně zalézá mráz pod nehty a ani trochu to nemám ráda.
Ale budu s tím muset smířit - zima přichází.....

365 - den 58. - SPÁČ

Už od Honzíkova narození miluji jeho spánek - a to ne kvůli tomu, že je klid:-), ale proto, že je na něj nádherný pohled a já ho mohu v klidu pozorovat a přemýšlet, co se mu asi honí v hlavince...
Jeho spánek jsem fotila od malička - snad abych zachytila ty nádherné chvíle, které si stále užívám. Obklopí se plyšáky a polštáři a spokojeně chrupká... A já jen pozoruji a rozplývám se nekonečnou mateřskou láskou a je mi nádherně...

("Spící" fotka se tu asi objeví častěji.....)

365 - den 57. - KONEČNĚ....

Konečně přišla doba, kdy se snad dočkám předělání ložnice... Vymyslela jsem úložné prostory, dnes jsme nakoupili množství krabic a Honza teď vše sestavuje včetně stolku na notebook...

365 - den 56. - NA ZOO.....

Dnešek byl nádherný den pro nás pro všechny.
Honzík si už několik dní plánoval, že vyrazíme do zoo - ale všichni + strejda Ríša....
Nekomentovali jsme to a dnes ráno mne vzbudil se slovy :"maminko vstávej, sluníčko svítí - jedeme do zoo..." Tomu se nedalo odolat. Richard měl natáčení a tak jsme zorganizovali "jen" babičku. Ta sice nevěděla, jak to zvládne, ale to už jsem měla dávno promyšlené.
Takže jsme vyrazili - všichni.

Nejprve jsme došli po svých všichni k žirafám, které chtěla vidět babička a Honzík byl nadšený, že nás má všechny kolem sebe - on své "stádečko" miluje pohromadě.

U veselých surikat jsme strávili dost času a opravdu nás pobavily!

Poté, co jsme prošli celou vrchní část zoo a babí byla úžasná, tak jsme dobře poobědvali venku na sluníčku a v tento moment přišel na řadu můj nápad - aby Honzík stihnul splnit úkoly , které tam dnes děti plnily v rámci Dne diabetu a pak dostávaly dárečky, a abychom maminku neuštvali, tak jsme zapůjčili u vchodu invalidní vozík a po obědě jsme vyrazili na dolní část zoo.

Maminka sice chvíli protestovala ale nakonec byla ráda - přece jen ten dopolední "pochod" byl hodně náročný....

Stihli jsme pak navštívit všechny spodní pavilony a dlouho jsme pozorovali nádherné gaviály a od pracovnice zoo jsme se o nich dozděli hodně zajímavého.

A samozřejmě nesměly chybět ani 2 jízdy tramvajkou - bez toho by pro Honzíka snad ani nebyla zoo...:-)

Takže den byl opravdu nádherný - bylo nádherné slunečné počasí, maminka zvládla prakticky celou zoo a byli jsme všichni pohromadě!!!

A super den ještě pokračoval teď večer - s Honzíkem jsme se dívali na Star dance a já pak měla v tv Amadea - viděla jsem ho už mockrát a vždy se ráda podívám. Vzpomínala jsem jak jsme před 6ti lety byli s "olomouckým Mozartem" ve Vídni, kde měl koncert. Druhý den nám pak pořadatelé z české školy uspořádali zajímavou trasu po místech, kde Mozarta ve Vídni žil, kde byl uložen před odvozem na hřbitv apod. - bylo to neskutečně zajímavé. Sami jsme se mu pak poklonili na jeho pravděpodobném hrobě, který je dnes na hřbitově jen pár km od centra...

365 - den 55. - PEXESO

Dnešek by byl úplně normální den, kdyby.....
Kdybych si neusmyslela, že prcka naučím hrát pexeso. Už jsem se o to pokoušela mockrát, ale nějak ho to nebaví a nezajímá.
Takže jsem ho hned lákala cestou ze školky na společné hraní s něčím skvělým...
Když uviděl pexeso, tak prohlásil, že ho nebaví! Klasika!
Vyndala jsem ale ještě jedno jedno nerozstřihané a začali spolu stříhat - pak jsem dala vybrat a zvítězila "Nejkrásnější hádanka" - film už viděl 2x a má ho moc rád. Podle mne je zrovna toto pexeso dost těžké, protože herci jsou tam mnohdy víckrát - akorát v jinýhc záběrech a plete se to (alespoň mně..), ale Honzíka to opravdu bavilo!!!!
Nakonec jsme ho museli hrát 3x za sebou a prcek vždy zvítězil!
Hned poté přišlo na řadu "mořské" pexeso a to jsme si dali 2x - já vyšla opět s porážkou...
Když přišel domů táta, tak musel jít hrát pexeso a hned 2x za sebou!!!!!

Takže jsem moc ráda, že jsme nad nechutí k pexesu zvítězili!! A musím dodat - Zdeňku, díky....

365 - den 54. - 10KG!

Dnešní den byl pro mne opravdu významný!
Byla jsem na kontrole u doktorky a zjistila, že jsem od začátku prázdnin zhubla 10kg!!!!!!
Váha je můj osobní nepřítel a tak bych ji nesnesla doma....Vážení jsem tedy nechala na odbornících.
Sice už jsem si v říjnu musela koupit nové džíny o 2 čísla menší, ale i tak jsem byla zvědavá...

Takže dnešní fotka vyjadřuje můj dnešní pocit - koupená zelenina pro mne a belgické pralinky pro někoho jako dárek.
A pozor - opravdu nehladovím a dokonce si i dopřávám dobroty - jen jsem upravila jídelníček.....

A pokračuji, abych si za 2 měsíce zase koupila nové džíny...:-)

365 - den 53. - STÉVIE

A zase balkón.....

Musela jsem si vyfotit svoji novou "zdravou " kytičku - je to Stévi sladká (Stevia rebaudiana).

A čím je zvláštní? Její lístečky osladí čaj ale i třeba bábovku...

Čaj sladký já ani Honzík nepijeme, ale do bábovky jsem ji nedávno dala místo půlky dávky cukru a bylo to sladké až až....

Alespoň si myslím, že žijeme zdravěji....

Musela jsem si ji vyfotit před pořádným ostříháním a už ji vezmu na zimu do bytu.

365 . den 52. - LISTOPADKY

Dnešek byl opět nádherný. K polednímu se objevilo sluníčko a na balkóně dokonce i hřálo.
Musela jsem si vyfotit listopadku v truhlíku, která se pyšně rozhlížela po našem sídlišti.
Vždy, když dostanu od manžela nějakou hrnkovou kytku (řezané z 99% nekupuje, protože je nazývá "mrtvolkami"...) , tak se ji po jejím odsloužení snažím dát prostor - na chatě nebo na balkoně.
Tato byla před dvěma lety krásná "zakrslá" v květináči.... Pak putovala do truhlíku a takto roste už druhým rokem - a to ji na jaře vždy 2x pořádně seříznu....

365 - den 51. - KRÁSNÝ VEČER

Dnešek byl velice významný den - Honzík byl po spále poprvé ve školce a večer člen naší rodiny - "strejda" Richard křtil své 20. CD a zahajoval zároveň svoji 35. výstavu. Takže samá krásná výročí.....
A jakou fotku vybrat? Bylo to těžké, abych zachytila atmosféru večera.
Na první je jeden z nových obrazů - škoda jen, že se v ten moment nedal fotit přímo a je našikmo..

Na CD s předvánočním názvem "Kouzlo" je konečně natočená i Richardova koleda "Snížek padá". Honzík ji miluje a tak, když někteří ze spolupracovníků a kmotrů po křtu tuto koledu zpívali na podiu, si Honzík sedl a zpíval s nimi - oni mu vlastně dělali "křoví"...:-)

A k poslední fotce není co dodat - milující a milovaný strejda a milující a milovaný synoveček....

365 - den 50. - POSLEDNÍ SKLIZEŇ...??

Dnes bylo nádherné počasí.
A tak jsem se v rámci úklidu pustila i do balkónu, kde jsem přerovnala jablka, zalila truhlíky, vyhodila suché kytky a podzimní zasadila.
Malý pomocník šel na chvíli za mnou a objevil pro něj to nejlákavější - zase mu tam dozrálo celkem 6 sladkých zahradních jahod. No nevím, ještě další kvetou a pár zelených se taky najde...
Když by byla mírná zima, tak by se mohlo stát to co letos - v únoru jsme našli v truhlíku sladkou červenou jahodu-....

365 - den 49. - POSEL VÁNOC

Můj "lososový" kaktus si už zase spletl dobu - má kvést na vánoce, ale kvete 2 x do roka, kdy se mu chce...
Tentokrát se spletl jen o 2 měsíce. Asi chce držet krok s obchody, super, hyper-markety apod. a hlásá vánoce už teď.
Ale alespoň mne dnes potěšil - den byl deštivý, zamračený, já jezdila s maminkou po vyšetřeních a odpoledne jsem si vymyslela návštěvu Ikey - to jsme ještě nezažili - celá Paha a okolí měly ten šílený nápad také...
Takže jsme jen prolítli mezi regály a nic nekoupili. Jediný Honzík měl radost u Hot dogu a zmrzliny.
A stačil i pobavit Ikeu - seděl a dlabal hot dog a najednou vykřikl , dal si hlavu do dlaní a měl slzičky v očích: " ježiš, já nestihnu Star Dance..." - okolí zařvalo smíchy...ty slzy byl opravdové...

365 - den 48. - PRVNÍ HVĚZDIČKA

Vím, že není dokonalá, ale je má první v životě a mám z ní radost.
Od loňského podzimu jsem nakupovala materiál a mám ho tolik, že bych si mohla otevřít korálkářský obchod...
Jenže k nějaké práci jsem se dostala až teď a zkusila první hvězdičku - moc mne to bavilo a už vymýšlím, jaké další budou následovat....

365 - den 47. - ZASE SPOLU...

Dnes jsem byla v centru a před jednáním jsem si vyfotila zajímavou architekturu.
Jenže jsem se skoro po 3 hodinách vrátila ke své mamince, kde jsem zanechala Honzíka a našla jsem je oba v jedné posteli spící....
Nechtěla jsem je vzbudit, ale obrázek jsem moc chtěla - takže jsem vběhla do ložnice - cvak - a rychle pryč...
Poprvé od operace byli zase spolu sami dva a spaní v jedné posteli je jejich společný rituál...
Jsou to mí miláčci!!!!

365 - den 46. - BÁBOVKA S LÁSKOU PEČENÁ...

Dnes jsme měli s Honzíkem perný den - úřady, nakupování, ježdění sem a tam...
Nějaké fotky jsem sice udělala, ale nakonec zvítězila jedna večerní...
Honzík viděl včera nějakou reklamu, kde pekli bábovku a moc ji po mně chtěl. U nás se sice sladké peče minimálně - ne, že by mne to nebavilo, ale buchty, koláče apod. nejsou na prvním místě našeho jídelníčku - a když se už upeče, tak pak o to nikdo moc nestojí...
Ale když si na bábovku vzpomněl i dnes, tak jsem mu ji slíbila. Nejprve jsem našla na netu recept s jablky, aby kapičku ubývala a zákusek byl zdravější....
Nakonec jsem oprášila starou kameninovou formu (mám i skleněnou z Jeny, ale ta hliněná je romantičtější...) a večer se pustila do pečení. Ještě jsem i půlku cukru nahradila listy Stévie, tak ráno ochutnám i já...

Voní báječně....

365 - den 45. - TRHÁNÍ JABLEK

Sousedka naší maminky má kamarádku a ta má za Prahou zahradu, kam kvůli svému věku už nemůže moc jezdit. A na té zahradě je několik obalených jabloní...
Takže jsme dnes uspořádali "jablečný výlet"...
I když byla protivná mlha , vyrazili jsme, protože hlavně Honzík se po několika dnech strávených doma moc těšil ven za dobrodružstvím.

Vezla jsem tedy 2 babky a jednoho prostředňáka....
Zahradu jsme nakonec našli a bylo vidět, že už jí chybí pracovité ruce... Čekalo na nás ale několik obalených jabloní, na jejichž větve a plody dosáhl i Honzík. A kam nedosáhl, tak si prostě vylezl na štafle.
Za chvíli jsem snášela k autu tašky pro majitelku, sousedku, babí, nás... a litovala, že mám jen kombika....

Abych teď šla hledat nějaký jablečný recept....:-)

365 - den 44. - PEČU, PEČEŠ, PEČEME...

Dnes jsem opravdu nevěděla, co bych vybrala za fotografii dne.
Honzík, ač naprosto v pořádku, může jen na krátké procházky a tak si celé dny hrajeme, čteme si, povídáme...
Nebo by sem mohla přijít fotka z prosluněného balkónu a zbylých zralých jahůdek.... Nebo pár Paralenů, které ve mne skončily....vyprané prádlo....
Nebo, nebo.....

Nakonec jsem fotografie vybrala hned 2 - upečený ranní chleba a večer pečené šunkofleky. V tomto případě ale šunkovřetena (chcete-li prosciuttofusilli... - no, zůstaňme raději u krásné češtiny...) , která se na obrázku stále ještě dopékala - budou mňam!

365 - den 43. - SBOHEM , OLDO....

Dnešní den byl opravdu dušičkový. Počasí i mé bolení v krku....
Jinak docela hezká neděle - chlapi si hráli a tu a tam se vydali ven, aby vyvětrali, já s láskou vařila....
K večeru jsem se pustila do pokračování v pátrání po vzdáleném bratranci, kterému v průběhu minulého roku zemřeli postupně oba rodiče.
Od jara měl vypnuté telefony a my obvolali všechny lidi toho jména a nenašli žádné další příbuzné.
Dnes jsem se s novým telef. seznamem pustila do hledání znovu.....také nic:-(
Až mi pomohl internet a přes firmu jsem našla jeho švagrovou a mobil.... pak už jsem konečně mluvila s jeho bratrem, se kterým jsme se znali snad jen z pohřbů..
A dozvěděla jsem se zprávu, která nám všem vzala dech - sbohem , Oldo.... Měli jsme tě rádi a budeme vzpomínat....

365 - den 42. - LISTOPAD

A máme tu listopad. Měsíc, který začíná svátkem všech zesnulých.
I my jsme dnes jeli s kytičkou do kolumbária za blízkými z mé strany.
Honzíka tam zatím moc brát nechci, protože v našem největším kolumbáriu a jednom z největších v Evropě je uvnitř obrovská freska, která mne už jako malou děsila. Dodnes z toho díla nemám dobrý pocit.

Dnes ale bylo nádherné počasí a tak jsem se na chvilku zastavila před stavbou z roku 1933. Přes 30 metrů vysoká bílá zvonice hleděla pyšně do krásné modré oblohy....

A vlastně ještě jedna připomínka této budovy - v revolučních dnech roku 1945 se odtud vysílalo místo Čs. rozhlasu, který byl poničen.