365. - den 128. - MRAZIVÉ RÁNO

Patřím k těm, kteří by zimu mít nemuseli....
Zima na horách je něco jiného - čistý sníh, bílá nádhera, svařáček u krbu....
Ale ve městě..? Tohle mít nemusím....
A dnešní ráno bylo mrazivé a mlhavé - nebylo vidět na krok...
Při čekání na autobus mne ale zaujaly omrzlé borovice - i mráz dokáže kouzlit....

365 - den 29. - NÁDHERNÝ ODPOČINEK

Poslední den zaslouženého odpočinku nám opět připravil slunečné počasí a s ním i úžasné pohledy na přírodu kolem nás.

Po krásné procházce se naobědváme a pojedeme za svými nejbližšími.

Je příjemné být chvíli bez nich ale je báječné být zase s nimi....

A moc důležité je, že společenství kamarádek žíje dál....

365 - den 28. - PODZIMNÍ SRAZ SEDMIKRÁSEK...

Podzimní sraz sedmikrásek...Stejně jako podzimní sraz kamarádek...

Kamarádek, které se dobře znají a užívají si spolu opravdu vzácně bez svých drahých...
Kamarádek, které se spolu krásně pobaví, spolu pozorují přírodu, soutěží při bowlingu, dovádí na tobogánu a v divoké řece, vaří a popíjí u plného stolu, nakupují na internetu...
Nedokáži vše vyjádřit jednou fotkou - krásné počasí, atmosféru, skvělou náladu...

Ty koule nejsou umělecké, ale být tu prostě musí!

365 - den 21. - LUŽNÁ U RAKOVNÍKA

Konečně přišel den, kdy se v Lužné u Rakovníka zavíralo na zimu Muzeum parních lokomotiv.
Konečně přišel den, kdy se Honzík "dočkal"... Mluvil o tomto dni s velký "D" už několik měsíců..
Samozřejmě tam pravidelně jezdíme i přes sezónu, ale v tento den je to velká sláva a opravdu hodně pojízdných mašin na jednom místě.

VŠUDYBYLKA , neboli 354 nás brzy ráno naložila na Masarykově nádraží a uháněli jsme k vytčenému cíli...
Honzík byl část cesty přilepený u okénka a část cesty prospal.
V Lužné nás přivítalo nejprve mlhavé počasí, ale po chvíli se objevilo slunce a vše nádherně zářilo.
Honzík si užíval všech mašinek a moc se mu líba jízda v Komárkovi, kterého sám pískáním vypravoval...
Cisterna je také stará a ve mne zatrnulo, když si prcek chtěl prohlédnout Muzeum z výšky.... Musím podotknout, že nahoru i dolů ho jistil táta...
A nakonec přijel i vysněný ALBATROS (498)- tahle kráska nás už párkrát vezla, ale Honzík ji nikdy "neřídil". A tentokrát se mu to podařilo a to hned dost dlouho ... S tátou si vlezli ke strojvůdci a posunovali Albatros snad půl hodiny mezi výhybkami po nádraží - Honzíkovi (a určitě i tomu staršímu Honzovi ) se splnil sen!
Už spolu projeli hodně parních mašin se strojvůdcem, ale tahle do dnešního dne chyběla.....
Zpáteční cesta byla daná - jeli jsme jinou trasou a vezl nás Albatros....

U těch výletů parními vláčky mám moc ráda krajiny, kudy jezdí. Tentokrát mne uchvátil pohled na Berounku a žlutozlaté skály vedle Křivoklátu.

A ještě jedna věc mne pokaždé fascinuje - podél tratí stojí vždy stovky lidí a mávají a usmívají se na nádherné vlaky! A další desítky až stovky lidí stojí na všech možných i nemožných místech a fotí a natáčí.

Je to nádherná pocta té železné kráse, kterou obdivuji už i já jako naprostý technický antitalent a děkuji Honzíkovi, že mne je naučil poznávat.

Jako žena přiznávám, že stát vedle tak krásných strojů je opravdu úžasné a člověk musí smeknout.

365 - den 15. - BAREVNÝ PODZIM

Dnes byl krásný slunečný den a Honzík měl už dlouho slíbený les. Určitě mu chybí lesy, které má na chatě, ale v současné době tam nemůžeme odjet.
Zvolili jsme s Honzou naše oblíbené místo u Mukařova - Honzík si vzal kolo a vyrazili jsme.
Čekal nás sluncem zalitý les s krásnými cestami pro jízdu na kole a stále ještě bohatý na poslední ostružiny...
Fotografovat se dalo na každém kroku a vše by bylo na zveřejnění zde na blogu.

Honzík si nádherně zajezdil a všichni 3 jsme jsme urazili pár příjemných podzimních kilometrů na čerstvém vzduchu.

Při návratu k autu nás čekal ještě poslední podzimní pozdrav od Babočky admirála - pochutnávala si na naházených jablíčkách v trávě..

Opravdu nádherný den!!!!!!

365 - den 8. - AKVÁRIUM 2008

Manžel byl dnes stále s neschopenkou doma a já vymyslela Honzíkovi zajímavý program.

V Botanické zahradě Na Slupi se konala výstava akvarijních rybek.

Honza včera čistil naše trochu "vylidněné" akvárium a my se s Honzíkem rozhodli, že spojíme příjemné s užitečným a postaráme se na výstavě i o nějaké nové obyvatele domácího akvárka.

Výstava byla opravdu skvělá a zajímavá. Nakonec jsme vybírali (spíše Honzík a místní chovatel-odborník to korigoval...) a vybrali opravdu dost našich nových spolubydlících... průvan v peněžence byl i v nádherném slunečném dni obrovský...

Ještě jsme si prošli prosluněnou zahradu a skleník a jeli domů. Prožili jsme část krásného dne a měli spoustu nových zážitků.

Na výstavě bylo moc těžké fotit - většinou černá pozadí akvárií, slunce... a nechtěla jsem, abych na každé fotce byla vidět já.... Jedna jediná se kapičku povedla...

A z celého dne je spousta další zajímavých fotek a nevím, kolik by si zasloužilo zde být uvedeno... Jelikož do botanické zahrady chce jít Honzík znovu ještě tento týden, tak snad nějakou použiji později....

365 - den 7. - DEN ŽELEZNICE

První fotka samozřejmě patří "Dni železnice", který se slavil celý den na pražských kolejích.

Náš den ale začal nejprve návštěvou naší maminky a babičky v nemocnici. Poprvé po operaci se cítila docela dobře a samozřejmě největší radost po ránu jí udělala přítomnost jejího miláčka Honzíka.
I když děti do 10ti let na návštěvy nesmí, tak mi sestry dovolily vzít Honzíka alespoň na chodbu oddělení. Maminka dokonce s pomocí chodítka na chodbu došla a radost měla obrovskou z vnuka i z kytičky, kterou ji donesl. Tu ale zítra musím z nemocnice odnést, protože na pokojích prý kytky být nesmí.... Naštěstí sestry udělaly výjimku a tak kytička bude maminku chvilku těšit...
Já sama jsem byla po odchodu z oddělení dojatá a pevně přesvědčená, že bude zase brzy vše v pořádku - moc by nám všem chyběla...

Z nemocnice jsme jeli rovnou na nádraží Braník, kde bylo přistaveno množství lokomotiv a vláčků, které celý den křižovaly Prahu po trasách známých i těch skoro zapomenutých...

S Honzíkem jsme absolvovali všechny dostupné vlaky a trasy. Prolezl si všechny dieslové lokomotivy na nádraží, svezl se párou, Hurvínkem i Elefant City.

Fotek by tu mělo být opravdu hodně, ale za všechny vévodí dnešnímu dni Čtyřkolák, který je zopbrazen v úvodu dne - s tím jsme jeli hned několik jízd a tras..

Ta nejkrásnější a nejdelší - a pro mne zatím neznámá - byla Pražským semmeringem, odkud je překrásný rozhled na Prahu a zároveň i na úžasnou přírodu nad Prokopským údolím.

A ještě jedna fotografie na závěr - takto vypadá "malý nádražák" , který se celý den pohyboval mezi vláčky.

Výlet párou nádherným Pražským semmeringem mu zůstal stále utajen....

365 - den 2. - NĚCO NOVÉHO ZAČÍNÁ....

Dnešní den byl jeden z nejhorších v mém životě. (Honza by mne opravil - že v NAŠEM životě)

Od rána jsme nikdo nemysleli na nic jiného než na naši maminku. Ještě ráno mi zavolala, že za 10 minut ji vezou na sál....

Honzíka jsem odvedla do školky, vrátila se domů a seděla a dívala se na hodinky.... Operace měla trvat kolem 2 hodin a já měla strach, abych ani na chvilinku nemyslela na nic jiného...

Podporu měla maminka ze všech stran, Richard vstával na Rhodosu v 6 ráno, aby dodával energii, mysleli na ni přátelé.....

Po 12 hod volal Ríša už z Ruzyně, že cítí, že vše proběhlo dobře. Jenže já měla volat až po 13 hod - nervozita se stupňovala....

A konečně nadešla doba, kdy jsem měla volat - klepala jsem se, ale dovolala se.

Na JIPce mi pouze řekli, že vše proběhlo v normálu a že se maminka probouzí a více mi druhý den ráno řekne doktor...

Tato informace mi v ten moment naprosto stačila - brečela jsem v obýváku jako želva. Volala jsem manželovi a ten mi brečel radostí do telefonu... Všichni jsme se báli právě toho probuzení...

Konečně jsem se trošičku uklidnila a šla alespoň sklízet část rajčatové úrody na balkon - odtud pochází má dnešní fotka.

Zvolila jsem právě ji, protože můj strach z větší části dne zachytit fotoaparátem opravdu nešel...

Skončil tedy ten největší strach posledních dní a začíná něco nového - doufám, že maminka bude co nejdříve v pořádku a bude nám všem zase dobře!

A babičko, Honzík Ti před spaním posílal 1.000 pusinek...!

Končí léto a začíná podzim - ať je stejně krásný a barevný jako bylo léto....

365 - den 1. - HODNĚ ŠTĚSTÍ, MAMINKO, BABIČKO...

Dnes tedy začínám...Začínám psát a nevím, jestli se mi každý den podaří něco napsat a vyfotit.
Začít ale musím!

Honza ráno musel odjet na chatu na důležité jednání. A my s Honzíkem jsme jeli kolem oběda pro maminku-babičku a vezli ji do nemocnice, kde zítra podstoupí závažnou operaci.

Maminka měla naštěstí dobrou náladu a moc nám tu cestu ulehčila. Předali jsme ji na oddělení a po jejím převlečení jsme si s ní ještě chvilku povídali. Honzík se jen tulil a stále se ptal, kdy už půjde domů...
Babičku miluje a moc dobře cítí, že se něco děje. Ví, že nosím fotoaparát stále s sebou a tak se chtěl s babí fotit...

Když jsme se už poněkolikáté rozloučili, šli jsme se s Honzíkem procházet pod nedaleké jírovce a sbírat jejich plody.

Honzíček mi stále opakoval, že když doktoři babičku brzy nepustí, tak na ně pošle policajty a ti mu babí přivezou....

Jeli jsme nakonec domů a ani jsme nechtěli jíst... Prospali jsme se a večer si dělali zvířátka z kaštanů....

Ale jedna věc nás přece jen dnes potěšila - na jednou starém stromu jsme objevili mimo kaštanů i několik krásných květů - doufejme, že symbol nového začátku......

Takže - RÁNO HODNĚ ŠTĚSTÍ , NAŠE MILÁ MAMINKO A BABIČKO!!!!!!