365 - den 70. - SLIBUJI.......

Dnes konečně přišel den, na který se Honzík těšil a zároveň se ho bál..... Jeli jsme na výlet Mikulášským parním vlakem Prahou křížem krážem.
Na nádraží v Braníkusi nadšeně prohlédl vlak a když v dálce spatřil čerta, tak se rozplakal, že nechce do pytle...
Držel se mne jako klíště a musela jsem slíbit, že čertovi řeknu, že už bude hodný...
Naplněný vlak do posledního místečka se rozjel a cca po 15minutách k nám do kupé přišla opravdu nádherná čertice.... Honzík jen hlesnul :" řekni jí to, prosím..." . Takže jsem čertici naznačila a ona se začala věnovat Honzíkovi - hezky si s ním popovídala a prcek na její otázku :"tak co slibuješ, že budeš hodný?" jen hlesnul "SLIBUJI..." a bylo vidět, že se mu ulevilo...
Takže, když se ho čertice zeptala, jestli jí na to dá ruku, tak už velice hrdě šel....
A ještě jednu fotku sem musím dát - celý den bylo pošmourné počasí a tak vlak z "pekel" byl naprosto dokonalý....

365 - den 21. - LUŽNÁ U RAKOVNÍKA

Konečně přišel den, kdy se v Lužné u Rakovníka zavíralo na zimu Muzeum parních lokomotiv.
Konečně přišel den, kdy se Honzík "dočkal"... Mluvil o tomto dni s velký "D" už několik měsíců..
Samozřejmě tam pravidelně jezdíme i přes sezónu, ale v tento den je to velká sláva a opravdu hodně pojízdných mašin na jednom místě.

VŠUDYBYLKA , neboli 354 nás brzy ráno naložila na Masarykově nádraží a uháněli jsme k vytčenému cíli...
Honzík byl část cesty přilepený u okénka a část cesty prospal.
V Lužné nás přivítalo nejprve mlhavé počasí, ale po chvíli se objevilo slunce a vše nádherně zářilo.
Honzík si užíval všech mašinek a moc se mu líba jízda v Komárkovi, kterého sám pískáním vypravoval...
Cisterna je také stará a ve mne zatrnulo, když si prcek chtěl prohlédnout Muzeum z výšky.... Musím podotknout, že nahoru i dolů ho jistil táta...
A nakonec přijel i vysněný ALBATROS (498)- tahle kráska nás už párkrát vezla, ale Honzík ji nikdy "neřídil". A tentokrát se mu to podařilo a to hned dost dlouho ... S tátou si vlezli ke strojvůdci a posunovali Albatros snad půl hodiny mezi výhybkami po nádraží - Honzíkovi (a určitě i tomu staršímu Honzovi ) se splnil sen!
Už spolu projeli hodně parních mašin se strojvůdcem, ale tahle do dnešního dne chyběla.....
Zpáteční cesta byla daná - jeli jsme jinou trasou a vezl nás Albatros....

U těch výletů parními vláčky mám moc ráda krajiny, kudy jezdí. Tentokrát mne uchvátil pohled na Berounku a žlutozlaté skály vedle Křivoklátu.

A ještě jedna věc mne pokaždé fascinuje - podél tratí stojí vždy stovky lidí a mávají a usmívají se na nádherné vlaky! A další desítky až stovky lidí stojí na všech možných i nemožných místech a fotí a natáčí.

Je to nádherná pocta té železné kráse, kterou obdivuji už i já jako naprostý technický antitalent a děkuji Honzíkovi, že mne je naučil poznávat.

Jako žena přiznávám, že stát vedle tak krásných strojů je opravdu úžasné a člověk musí smeknout.

365 - den 7. - DEN ŽELEZNICE

První fotka samozřejmě patří "Dni železnice", který se slavil celý den na pražských kolejích.

Náš den ale začal nejprve návštěvou naší maminky a babičky v nemocnici. Poprvé po operaci se cítila docela dobře a samozřejmě největší radost po ránu jí udělala přítomnost jejího miláčka Honzíka.
I když děti do 10ti let na návštěvy nesmí, tak mi sestry dovolily vzít Honzíka alespoň na chodbu oddělení. Maminka dokonce s pomocí chodítka na chodbu došla a radost měla obrovskou z vnuka i z kytičky, kterou ji donesl. Tu ale zítra musím z nemocnice odnést, protože na pokojích prý kytky být nesmí.... Naštěstí sestry udělaly výjimku a tak kytička bude maminku chvilku těšit...
Já sama jsem byla po odchodu z oddělení dojatá a pevně přesvědčená, že bude zase brzy vše v pořádku - moc by nám všem chyběla...

Z nemocnice jsme jeli rovnou na nádraží Braník, kde bylo přistaveno množství lokomotiv a vláčků, které celý den křižovaly Prahu po trasách známých i těch skoro zapomenutých...

S Honzíkem jsme absolvovali všechny dostupné vlaky a trasy. Prolezl si všechny dieslové lokomotivy na nádraží, svezl se párou, Hurvínkem i Elefant City.

Fotek by tu mělo být opravdu hodně, ale za všechny vévodí dnešnímu dni Čtyřkolák, který je zopbrazen v úvodu dne - s tím jsme jeli hned několik jízd a tras..

Ta nejkrásnější a nejdelší - a pro mne zatím neznámá - byla Pražským semmeringem, odkud je překrásný rozhled na Prahu a zároveň i na úžasnou přírodu nad Prokopským údolím.

A ještě jedna fotografie na závěr - takto vypadá "malý nádražák" , který se celý den pohyboval mezi vláčky.

Výlet párou nádherným Pražským semmeringem mu zůstal stále utajen....