365 - den 98. - TADY SE ZASTAVIL ČAS...

Udělali jsme si krásné odpoledne - svezli jsme se vláčkem na Hlavní nádraží, koupili pár knížek v Luxoru, nádherně se prošli po Václavském náměstí a abychom splynuli s davem, tak jsme i navštívili nějaký ten obchod.... Chlapi mé zkoušení trpělivě vydrželi:-)
Zato pak proběhla odměna v Havelské koruně... A ani o svařáček na Václaváku jsem nepřišla...

Vždy, když nikam nechvátáme a nacházíme se v této lokalitě, tak se musíme zastavit u dvou tramvajek - někdy je jen pozdravíme, někdy zajdeme....

Tady se zastavil čas a ani koleje už dávno nikam nevedou....

365 - den 91. - SOLNÁ JESKYNĚ

Potřebovala jsem přátelům koupit vánoční dárky - permanentky do solné jeskyně, kam jezdí Honzík se školkou.
Když už jsme tam dojeli, tak Honzu napadlo, že bychom tam s Honzíkem mohli strávit jednu kůru, abychom se kapku dali do kupy (hlavně já)...

Napřed jsme ale jeli k babí na oběd a odtud se opět vrátili. Měli jsme štěstí - daná hodina nebyla obsazená a s Honzíkem jsme tak měli možnost vybrat si z několika místností s klasickými lehátky a dekami. - solná jeskyně je od podzimu nově otevřená a je největší v Evropě...

Jenže Honzík si samozřejmě vybral "dětskou" místnost, kde se ve stěně promítají i filmy - společnost nám dělal Krteček:-)
Byli jsme tam sami a tak jsme si chvíli házeli s míčem, Honzík si maloval, budoval v solném pískosvišti a snad nejvíce ho bavilo dostavovat zříceninu , která je postavena podle skutečné ve městě.
Moc se nám tam líbilo a nádherně se nám dýchalo.

Byl to super nápad!! Zase si to někdy zopakujeme.

A ještě se musím pochlubit - včera jsem tu psala o cukroví a mé mamince - tak dnes ho velice chválila a to je pro mne ta největší poklona!

365 - den 69. - PROSTOR

Nemám ráda davy lidí. A právě s tím je spojena i tato stavba.
Mám ale ráda obrovské stavby, které jsou bez lidí - pak mají své kouzlo.
Když jdu nakupovat oblíbenou bytovou kosmetiku pro sebe a své známé, tak vždy obdivuji, jak mohutnou a studenou stavbu polidští množství květin, které jsou zde na každém kroku...

365 - den 32. - SMUTNÁ ZAHRADA

Dnešní den byl zamračený a chladný už od rána.
Snad jediný moment, kdy se sluníčko ukázalo, byl, když jsem šla pro Honzíka do školky.
Šla jsem kolem opuštěné a posmutnělé školkové zahrady. Kolem zahrady, kde je slyšet dopoledne i odpoledne dětský křik a smích...

Přichází ale roční doba, kdy bude zahrada opuštěná stále častěji.....

365 - den 25. - SCHODY DO NEBE....

Tak toto je v současné době na naše hlavní schodiště na ulici a na parkoviště...
Možná tu do měsíce vyrostou schody do nebe, ale rozhodně bychom se spokojili i s pořádným schodištěm.
Nyní musíme od auta obcházet celý dlouhý dům a zapomínat nákupy v autě se nevyplácí.... ale zase máme hezký tělocvik....:-)

365 - den 17. - OSTROV

Po krátké pauze jsem přijala pozvání na 40.Filmový a televizní festival Oty Hofmana v Ostrově.
Poprvé jsem do tohoto města přijela ve svých 16 letech a od té doby jsem tu i s letoškem byla 22x! A jelikož můj manžel nemohl jet se mnou, tak mi doprovod dělal malý velký chlap, který si to po celou dobu velice užíval.
Vždy jsem se sem velice těšila - člověk je tu mezi přáteli a cítí se být součástí města, které za celou tu dobu vykvetlo do krásy. Dříve bylo šedivé a dnes září architektura 50tých let svěžími barvami!


V den zahájení byl odhalen památníček člověku, který dal festivalu jméno. A jelikož jsem měla tu čest tohoto úžasného pána poznat a dokonce jsem byla požádána o tykání, tak teď jen krátce - "Děkujeme Ti, Oto, za vše co jsi pro dětského diváka i jeho rodiče udělal!!!!"
Ostrov - to jsou i postupně opravované památky - tou poslední je klášterní areál - to se musí vidět - je to nádhera!! To vše bylo otevřeno tento rok a slouží kulturním akcím.
Ostrov - to je pro mne barva zlatého říjnového listí. Když do zámeckého parku s letohrádkem zasvítí slunce, tak je to jako v pohádce!
Ostrov - to je množství výstav a kulturních akcí. V již zmiňovaném kláštěře právě probíhala výstava večerníčků a Honzík byl ve svém živlu....
Musel si vyzkoušet i Večerníčka...

Večer byl zakončen slavnostním společenským večerem. Honzík ho pojal ve vedlejším sále po svém - skládal si hlavolamy... Ve 23 hod si k tomu přizval i pomocníka a oba se náramně bavili...

Nechápala jsem, kde se v něm brala ta energie - z domova jsme ráno vyjížděli v 7.15, viděl 100minutovou pohádku (již podruhé), dětské divadlo, výstavu, prošli jsme nové ekocentrum se zvířaty, zvládl prohlídku kláštera a parku, besedu... poté už jsem ho dotáhla přes protesty do auta a stačily 4km, aby spinkal - alespoň hodinka byla dobrá...
A pak nádherný ohňostroj a večírek...

365 - den 3. - ŠTĚSTÍ JE KRÁSNÁ VĚC....

Dnešek byl plný očekávání. Hned ráno jsem volala na JIPku a pan doktor mi mimo jiné řekl, že můžeme maminku odpoledne navštívit! Úžasná zpráva!!!

Aby toho na ni nebylo moc, tak jsem se chystala zatím jen já. Honzík z toho byl moc smutný, ale pokusila jsem se mu vysvětlit, že babí musí odpočívat a že tam děti nepouští.

Odpoledne jsem sedla do auta a jela přes celou Prahu. Bylo krásné počasí, svítilo sluníčko a Richard Muller zpíval v rádiu "Štěstí je krásná věc...". Zpívala jsem si s ním a tekly mi slzy.... Slzy štěstí....

Po delším bloudění v pavilonu chirurgie jsem konečně našla tu správnou chodbu - dlouhou modrou chodbu plnou nadějí, chodbu s operačními chirurgickými sály....Do té modré nádherně prosvítalo okny slunce - byl to zvláštní pohled a pocit zároveň...

Za rohem jsem konečně našla ty správné dveře a za nimi naši maminku!!!

Přivítaly jsme se, povídaly a držely se za ruce....

ŠTĚSTÍ JE KRÁSNÁ VĚC.........