365 - den 112. - MÉ NAROZENINY

A zase bude pár fotek - jen to pořadí je zpřeházené.......

Dnes jsem slavila své narozeniny - a ne sama - jeli jsme k přátelům za Brno a slavili jsme společně "trojnarozeniny"...
Byla to paráda - dům byl plný lidí a hlavně dětí - jsme táborová parta a vždy si máme co říct.
Ráno se část dětí dívala na pohádku a hned po ní jsem s manželem partičku 3 prcků naložila do auta a jeli jsme do nedalekých Boskovic do Městských lázní, které jsou vlastně menším aquaparkem.
Užili jsme si to a největší radost jsem měla z Honzíka, kterému celou dobu nevadilo, že nemá plavací pás a všude si bezpečně doplaval.

Po návratu byl oběd a "plavací" partička po něm takto odpadla na matraci na zemi v našich spacácích...

Původně Honzík prohlašoval, že bude spát pouze s Terezkou (9), ale když jsme jim tam šoupli i Jiříka(4), tak jim to ve spánku moc nevadilo:-)

Odpoledne jsme už připravili dobrůtky a mohlo se slavit až do druhého dne....

365 - den 102. - NOVÝ ROK MŮŽE PŘIJÍT....

Dobrůtky jsou připravené a večer může začít...
Mnoho let jsme s Honzou trávili Silvestra u naší kamarádky Drahušky - ale to jsme ještě nevěděli, že budeme spolu.... Až před 12ti lety nás to pár minut po půlnoci napadlo a už to tak zůstalo...
Co máme Honzíka, tak jsme v tento den doma a užíváme si klid... a ani Drahuška už není mezi námi...
Tentokrát s námi celý večer vydržel i Honzík - hráli jsme hry, povídali si....
Půlnoc byla plná rachejtlí a Honzík nadšeně rozléval dětské šampaňské.....
I když to nepatří už do tohoto dne, tak jsme hry hráli i po půlnoci a když jsme s Honzou chtěli konečně spát, tak se nám konečně podařilo ve 2hod ráno odchytit nepolapitelného prcka a odvléci ho do postele...

Sbohem, starý roku! A ať je ten nový šťastný a veselý a přinese jen vše dobré....!!

365 - den 95. ŠTĚDRÝ DEN (fotoreportáž...)

Štědrý den má u nás už mnoho let své tradice - začínáme u oběda - u řízků u naší kamarádky Zuzky. Je to velice příjemné - piopovídáme si, zasmějeme se a jedeme domů v klidu dodělat přípravy...

Babička letos napekla podle svých slov "jen" 18 druhů cukroví.... toto je jen vzoreček....

Já jsem si také trochu hrála a vznuklo 10 druhů..... Naštěstí toho pak dost rozdáme.

Přípravy pro Ježíška v obýváku jsou hotové a raději sem už nebudeme chodit, abychom ho nevyplašili....

Štědrovečerní večeře může začít... Dobrou chuť a pozor na kosti.....

A zase jsme ho nestihli - zatímco jsme večeřeli, tak dal Ježíšek pod stromeček dárky... (fotka je milosrdná - nejsou vidět ty vzadu....hlavně, že vždy říkáme jen pár dárků...)

No a po dlouhém rozbalování to asi vypadá v každé rodině stejně - její příslušníci se ztrácejí v hromadách dárků a papírů a stužek......

Jako vždy byl Štědrý večer nádherný. Honzík rozdával balíčky a většinou i podle písmenek poznal, komu patří. Vždy, když si rozbalil svůj dáreček, tak se podíval směrem k balkónu a vykřikoval :" Děkuji Ježíšku, to jsem si přál!" nebo "děkuji Ježíšku, tos mne potěšil"....

Na vánocích je nejkrásnější pozorovat dětskou radost u stromečku...

DĚKUJEME JEŽÍŠKU! A DĚKUJEME I ZA TO, ŽE JSME TU MOHLI BÝT VŠICHNI 4 VE ZDRAVÍ I S NAŠÍ BABIČKOU!

365 - den 90. - VZOREK CUKROVÍ...

Zítra jedem k mamince na oběd a tak jsem jí připravila vzorek cukroví.
Nejsem tak zdatná "pekařka" jako ona - ač povoláním zdravotní sestra, tak vždy pekla cca 30 druhů i pro naše známé... Dnes, ve svých 80ti letech už jen cca 15 druhů....
Jenže její cukroví bylo a je vždy nepřekonatelné.
S narozením Honzíka jsem ale v obrovské euforii chtěla mít vánoce i s nějakým vlastnoručně upečeným cukrovím. Každý rok se tedy snažím vytvořit několik druhů a pak se s maminkou vzájemně doplňujeme. Mám to aůe složité v tom, že potřebuji mít jiné druhy, než peče maminka.
Pečivo rozdáváme i nejbližším přátelům, tak aby neměli stejné...
Jsem zvědavá, jestli mne maminka pochválí - její pochvala je ta nejdůležitější....

365 - den 85. - BANÁNOVÉ SOUDEČKY

Zítra má Honzík ve školce vánoční besídku a každý má přinést něco dobrého k posezení u kávičky. Pečeného bude asi dost, tak jsem připravila krabici nepečených banánových soudečků.

365 - den 83. - A ZASE PERNÍČKY...

Dnes jsem se konečně dostala ke zdobení další várky perníčků, kterou jsem pekla jen proto, aby si Honzík mohl vykrajovat s novými formičkami (lokomotiva, traktor, domeček...:)) )
Pustila jsem si k tomu nádherné vánoční CD "KOUZLO" a najednou to šlo samo a rychle.....

365 - den 75. - "VAŘENÁ SEKANÁ"

Už několikrát jsem zmiňovala, že nefotím kuchařku a pokrmy fotím velmi nerada.
Tyhle válečky "veřené sekané" jsem ale zvěčnit musela - jsou ještě teplé a nerozkrojené - o víkendu si na nich budou pochutnávat přátelé - doufám..:-)
Recept kdysi maminka přinesla od kolegyně z nemocnice a vždy se slaví s hotovým výrobkem úspěch....

365 - den 73. - PERNÍČKY

Co Honzík pečlivě vykrájel a společně jsme upekli, čekalo na ozdobení.
Jsem naprostý antitalent na malování a byla jsem vděčná za každou radu od profesionálních perníkářek...
Takže jsem se pustila do zdobení - není to samozřejmě perfektní, ale fotografie s takovým množstvím perníčků je naštěstí hodně milosrdná....
Jsem zvědavá na další várku, kterou musíme udělat na přání Honzíka...

365 - den 68. - MALÝ PEKAŘ

Fotek dnes musí být zase několik...
Zadělala jsem těsto na perníčky a po návratu ze školky jsme si ho s Honzíkem vyndali z lednice a pustili do tvoření.
Nečekala jsem ale, že to prcka tak moc bude bavit a jen jsem udiveně koukala, jak se do toho pustil sám....
Rozválet mu to sice moc nešlo, ale snaha byla obrovská....

A pak už si bral jedno vykrajovátko za druhým ( nějak jsem nepředvídala a ukázala mu všechna co máme - i velikonočního zajíčka...:) a vykrajoval a sám ukládal na plech.

Bylo úžasné pozorovat, jak si každý kousek pečlivě vyměřoval. A hrdě hlásím, že takto naplnil 2 plechy!

V troubě se nám sice perníčky kapičku připekly k sobě (byly moc blízko), ale chutnají úžasně.

Ještě je ale budu muset nazdobit.

A po dnešku je mi jasné, že musím zadělat ještě na jedny perníčky a nebo vybrat recept, kde se bude vykrajovat.....:-)

Mám doma malého-velkého kuchaře, tak ať se snaží...:-)

365 - den 46. - BÁBOVKA S LÁSKOU PEČENÁ...

Dnes jsme měli s Honzíkem perný den - úřady, nakupování, ježdění sem a tam...
Nějaké fotky jsem sice udělala, ale nakonec zvítězila jedna večerní...
Honzík viděl včera nějakou reklamu, kde pekli bábovku a moc ji po mně chtěl. U nás se sice sladké peče minimálně - ne, že by mne to nebavilo, ale buchty, koláče apod. nejsou na prvním místě našeho jídelníčku - a když se už upeče, tak pak o to nikdo moc nestojí...
Ale když si na bábovku vzpomněl i dnes, tak jsem mu ji slíbila. Nejprve jsem našla na netu recept s jablky, aby kapičku ubývala a zákusek byl zdravější....
Nakonec jsem oprášila starou kameninovou formu (mám i skleněnou z Jeny, ale ta hliněná je romantičtější...) a večer se pustila do pečení. Ještě jsem i půlku cukru nahradila listy Stévie, tak ráno ochutnám i já...

Voní báječně....

365 - den 44. - PEČU, PEČEŠ, PEČEME...

Dnes jsem opravdu nevěděla, co bych vybrala za fotografii dne.
Honzík, ač naprosto v pořádku, může jen na krátké procházky a tak si celé dny hrajeme, čteme si, povídáme...
Nebo by sem mohla přijít fotka z prosluněného balkónu a zbylých zralých jahůdek.... Nebo pár Paralenů, které ve mne skončily....vyprané prádlo....
Nebo, nebo.....

Nakonec jsem fotografie vybrala hned 2 - upečený ranní chleba a večer pečené šunkofleky. V tomto případě ale šunkovřetena (chcete-li prosciuttofusilli... - no, zůstaňme raději u krásné češtiny...) , která se na obrázku stále ještě dopékala - budou mňam!

365 - den 34. - NOVÁ RODINNÁ KAMARÁDKA

Máme doma novou kamarádku....
Naše kamarádka Alaska už nechtěla moc poslouchat a tak jsme ji po 21 měsících jejího pobytu u nás dali na převýchovu - nechtěla se už dát a tak nám za ni vrátili peníze.
Hned jsem prozkoumala, s kým bychom se mohli kamarádit a vybrala jsem tentokrát kámošku Etu.
Jenže sehnat ji byl nadlidský úkol. Nakonec jsme ji s Honzíkem ve třetím obchodě našli a byla naše. Honzík mi ji dokonce důležitě pomohl naložit do auta a naše nová kamarádka už právě pracuje....

Nesmím ale zapomenout dnešní výrok Honzíka, když jsem ho ve školce popoháněla, aby dělal, že jedeme koupit pekárnu... Před učitelkou nahlas prohlásil : "nechci pekárnu, já chci chleba...!" :-)

365 - den 20. - KUCHTĚNÍ

Dnes jsem si naordinovala kuchtění - Honzík byl ve školce, maminka doma na telefonu a měla tam sousedku i návštěvu zdravotní sestry a já měla čas na domácí práce.

Nejprve jsem si vyhrála s kapustovými závitky a pak s cuketovou nádivkou podle kamarádčinýho receptu.
Vše se povedlo super a odpoledne jsem mohla odvézt vzorky mamince.

Krásně jsem uklidila balkón (máme tam celou "zahradu", tak je to obzvlášť na podzim trošku hoňka...)

Odpoledne jsem vyzvedla Honzíka a jeli jsme za babičkou, abychom ji potěšili.
Takže vlastně super den.

Nejsem sice nadšenec fotografování vaření, protože tady nesepisuji kuchařku, ale dnes nějak jiná fotka není - takže "nouzovka"...