365 - den 56. - NA ZOO.....

Dnešek byl nádherný den pro nás pro všechny.
Honzík si už několik dní plánoval, že vyrazíme do zoo - ale všichni + strejda Ríša....
Nekomentovali jsme to a dnes ráno mne vzbudil se slovy :"maminko vstávej, sluníčko svítí - jedeme do zoo..." Tomu se nedalo odolat. Richard měl natáčení a tak jsme zorganizovali "jen" babičku. Ta sice nevěděla, jak to zvládne, ale to už jsem měla dávno promyšlené.
Takže jsme vyrazili - všichni.

Nejprve jsme došli po svých všichni k žirafám, které chtěla vidět babička a Honzík byl nadšený, že nás má všechny kolem sebe - on své "stádečko" miluje pohromadě.

U veselých surikat jsme strávili dost času a opravdu nás pobavily!

Poté, co jsme prošli celou vrchní část zoo a babí byla úžasná, tak jsme dobře poobědvali venku na sluníčku a v tento moment přišel na řadu můj nápad - aby Honzík stihnul splnit úkoly , které tam dnes děti plnily v rámci Dne diabetu a pak dostávaly dárečky, a abychom maminku neuštvali, tak jsme zapůjčili u vchodu invalidní vozík a po obědě jsme vyrazili na dolní část zoo.

Maminka sice chvíli protestovala ale nakonec byla ráda - přece jen ten dopolední "pochod" byl hodně náročný....

Stihli jsme pak navštívit všechny spodní pavilony a dlouho jsme pozorovali nádherné gaviály a od pracovnice zoo jsme se o nich dozděli hodně zajímavého.

A samozřejmě nesměly chybět ani 2 jízdy tramvajkou - bez toho by pro Honzíka snad ani nebyla zoo...:-)

Takže den byl opravdu nádherný - bylo nádherné slunečné počasí, maminka zvládla prakticky celou zoo a byli jsme všichni pohromadě!!!

A super den ještě pokračoval teď večer - s Honzíkem jsme se dívali na Star dance a já pak měla v tv Amadea - viděla jsem ho už mockrát a vždy se ráda podívám. Vzpomínala jsem jak jsme před 6ti lety byli s "olomouckým Mozartem" ve Vídni, kde měl koncert. Druhý den nám pak pořadatelé z české školy uspořádali zajímavou trasu po místech, kde Mozarta ve Vídni žil, kde byl uložen před odvozem na hřbitv apod. - bylo to neskutečně zajímavé. Sami jsme se mu pak poklonili na jeho pravděpodobném hrobě, který je dnes na hřbitově jen pár km od centra...

365 - den 41. - MUFLONI

Dnes další injekce - tentokrát ale se šíleným bojem a řevem, který u Honzíka neznám....(u své doktorky se na píchání injekcí dívá..). Nakonec si mu jedna sestra klekla na nohy, já ležela na těle a další setra píchla....
Hned po píchnutí prohlásil, že to nebolelo...
Po injekci se má čekat 15 minut kvůli případné reakci a sestry dovolují být před pavilonem.
Toho jsme využili a šli za muflony - byli až u spodního pavilonu a my se tam vydali přes malý parčík. Cestou jsem vyndala sáček s pár krajíčky suchého chleba a 2 suché rohlíky. Jakmile zaslechli šustění pytlíku, tak se vydali oni k nám.... Sice si dávají pozor a přibíží se tak na 2-3 metry, ale jsou opravdu nádherní.
Honzík byl nadšený a hned jim házel proviant.
Jsem moc ráda, že má i jiné zážitky z těchto dní, než jen cesty do nemocnice a pobyt doma. Nemluví o ničem jiném než o muflonech...

365 - den 40. - OBYVATELÉ NEMOCNICE..

Dnes jsme byli s Honzíkem na druhé injekci Penicilinu. Brečí u toho, ale nemohu nic dělat - z vlastní zkušenosti vím, že Penicilin prostě bolí.... Chudáček můj malý!
Personál je zde vzorný a s dětmi(kterých tu bylo opravdu hodně) to umí. Za injekci dávají vybrat z drobných hraček - Honzík si včera jednu vzal a u další rovnou řekl, že ji chce zítra (dnes).... Sestra hned vstala, dala ji do sáčku, nalepila jméno a odložila - dnes na něj samozřejmě vybraná hračka čekala...
Ale měli jsme i další krásný zážitek, který pomohl zapomenout na bolest. U pavilonu, kde jsme parkovali, se páslo početné stádo muflonů!
Jako dítě si pamatuji, že jsme je pozorovali při procházkách v blízkém Krčském lese, ale tohle....
Honzík byl nadšený a hned jsme vymysleli, že jim zítra vezmeme něco na zub a já se pokusím udělat pořádnou fotku.
Až do večera pak Honzík všem po telefonu i doma vyprávěl, jak nádherná zvířata viděl.

Dnes jsem fotila hodně, ale použila jsem fotku úplně poslední při našem odjezdu z parkoviště - rychle jsem stáhla okénko a vyfotila další stádo, které musela sanitka trochu popohnat....

365 - den 12. - POKLIDNÝ DEN

Dnešek byl po delší době docela klidným dnem.

Pomohl mi k němu hlavně můj manžel Honza.

Už ráno odvezl Honzíka do školky, já si dopoledne koupila něco na sebe, uvařili jsme večeři (měl ještě dnes neschopenku) a já si odpoledne kapku odpočinula.

Honzík měl dnes první logopedickou lekci ve školce a byl nadšený! Já byla ráda, že jsem ho tam přihlásila....

Ze školky jsme šli sídlištěm a obdivovali podzimní barvy. Honzíka ale nejvíce lákalo krmení slepiček, na které nikdy nezapomene, když jdeme kolem..

Krásný slunečný podzim...