365. - den 123. - RANNÍ TRAMVAJ

Dnes jsem musela být už v 9 hod ráno ve městě.
Sedla jsem na autobus a přestoupila na konečné na tramvaj č. 22. Naprosto normální mlhavé unuděné ráno...
Postupně začali přistupovat cestující a já pozorovala život kolem sebe- a najednou nuda byla pryč.... Mladík si dal batoh na kolena, vyndal pytlík se 4 rohlíky, pomazánku v krabičce, krabicové mléko a začal snídat - dobrou chuť...
Na sedadlo přede mnou si sedla mladá žena - dívala jsem se zrovna z okna a najednou mne zaujala příjemná vůně - ta žena si začala obličej mazat krémem... To byl ale začátek - potom vyndala tužku na oči, štětec s pudrem, stíny, rtěnku....
Vystupovala jsem z tramvaje s úsměvem a přemýšlela, jestli si paní stihne i nalakovat nehty ... já to kdysi stíhala za volantem na křižovatkách a v zácpách.......

365 - den 111. - SNĚHOVÁ NÁDHERA

Nádherný den a nádherně zasněžené sídliště!

I maceška v truhlíku je nádherná - celá schoulená v té cukrové kráse....

Večer odjíždíme k přátelům na Moravu. Před odjezdem si ještě musím vyfotit nádherné vrby-načesané blondýny před naším domem.

Takhle jsem je ještě neviděla....

365 - den 110. - SLUNEČNÝ DEN...

Bylo dnes nádherně a mně bylo jasné, že odpoledne cestou do školky jsem ulovila fotku našeho sídliště do blogu...

Jenže ve školce šel Honzík teprve na logopedii a učitelka mne pozvala, abych šla s nimi. Honzík se musel nejprve vyfotit a pak začaly, jako bych tam ani nebyla....

Procvičovali slovně písmenka, básničky, dělali grimasy před zrcadlem, pomocí bzučáku Honzík vypípával slabiky dlouhé a krátké, cvičili....

Byla jsem opravdu nadšená. Viděla jsem pokroky, ale takový přístup jsem opravdu nečekala. A podle reakcí Honzíka na učítelku mi bylo jasné, že to takto dělají i bez mé přítomnosti....

Jen tak dál!!!!

365 - den 82. - VÁNOČNÍ KONCERT

Již po osmé jsme s Richardem pořádali tradiční benefiční Vánoční koncert pro jeden dětský domov na kraji Prahy.
Tentokrát ale netradičně ne v kostele sv. Tomáše na Malostranském náměstí, ale v kostele sv. Mikuláše na náměstí Staroměstském.
Lidé se dovnitř ani nevešli a ti šťastnější si 110 minut nádherné hudby a zpěvu opravdu vychutnali!
Jeden z nejvděčnějších posluchačů byl i Honzík, který zpíval (co znal) jak o život....:-) a celou dobu se nehnul z místa.
Po skončení jsme si ještě prohlédli nádherně slavnostně nasvícené náměstí.

Tato fotka sem patří - váhala jsem, jestli vložím nadšeného Honzíka, ale ten je tu častěji....

Maminka se v tomto kostele před více jak 50ti lety vdávala a teď tu tleskala svému "druhému" synovi.....

Já tu Richardovi tleskala při velikonočním pásmu v roce 2004 a za 4 dny jsem pak skončila v porodnici....

Pro každou z nás má tento kostel své kouzlo...

365 - den 65. - PŘIJEL VÁNOČNÍ STROM...

Dnes to musí být fotoreportáž....
Byla jem ve Vršovicích a parkovala v garážích Tesca. Když jsem šla k autu, zarazili mne členové ochranky, kteří vymezovali prostor pomocí zábran. V ten moment jsem se podívala na křižovatku a tam stál náklaďák s velkým stříbrným smrkem a za ním jeřáb. Bylo mi to hned jasné. Za okamžik dorazili i policité a na chvíli vyklidili celou křižovatku, aby náklaďák mohl vjet do protisměru a dále na chodník.

Celá kolona náklaďáků (tahač, jeřáb, plošina veřejného ovětlení, zahradní lužby, policie) zaparkovala na námětíčku před Tescem.

A pak už to šlo neuvěřitelně rychle - zaháknout popruhy kolem stromu, vyzvednout strom do výšky....

pak pomalu dopravit na druhou stranu

a umístit na plochu, kde bude celý prosinec připomínat, že VÁNOCE JSOU TADY....

365 - den 26. - ULICE MLÁDÍ

Ulice mého mládí.
Zde jsem žila 22let a dodnes zde bydlí moje maminka. Dnes jsem u ní po nějakých 15ti letech přespala.
Takto opuštěnou jsem viděla naši ulici dnes poprvé - od rána ji čistili a tak 2 proudy aut u krajnic musely zmizet... opravdu zvláštní pohled.

365 - den 17. - OSTROV

Po krátké pauze jsem přijala pozvání na 40.Filmový a televizní festival Oty Hofmana v Ostrově.
Poprvé jsem do tohoto města přijela ve svých 16 letech a od té doby jsem tu i s letoškem byla 22x! A jelikož můj manžel nemohl jet se mnou, tak mi doprovod dělal malý velký chlap, který si to po celou dobu velice užíval.
Vždy jsem se sem velice těšila - člověk je tu mezi přáteli a cítí se být součástí města, které za celou tu dobu vykvetlo do krásy. Dříve bylo šedivé a dnes září architektura 50tých let svěžími barvami!


V den zahájení byl odhalen památníček člověku, který dal festivalu jméno. A jelikož jsem měla tu čest tohoto úžasného pána poznat a dokonce jsem byla požádána o tykání, tak teď jen krátce - "Děkujeme Ti, Oto, za vše co jsi pro dětského diváka i jeho rodiče udělal!!!!"
Ostrov - to jsou i postupně opravované památky - tou poslední je klášterní areál - to se musí vidět - je to nádhera!! To vše bylo otevřeno tento rok a slouží kulturním akcím.
Ostrov - to je pro mne barva zlatého říjnového listí. Když do zámeckého parku s letohrádkem zasvítí slunce, tak je to jako v pohádce!
Ostrov - to je množství výstav a kulturních akcí. V již zmiňovaném kláštěře právě probíhala výstava večerníčků a Honzík byl ve svém živlu....
Musel si vyzkoušet i Večerníčka...

Večer byl zakončen slavnostním společenským večerem. Honzík ho pojal ve vedlejším sále po svém - skládal si hlavolamy... Ve 23 hod si k tomu přizval i pomocníka a oba se náramně bavili...

Nechápala jsem, kde se v něm brala ta energie - z domova jsme ráno vyjížděli v 7.15, viděl 100minutovou pohádku (již podruhé), dětské divadlo, výstavu, prošli jsme nové ekocentrum se zvířaty, zvládl prohlídku kláštera a parku, besedu... poté už jsem ho dotáhla přes protesty do auta a stačily 4km, aby spinkal - alespoň hodinka byla dobrá...
A pak nádherný ohňostroj a večírek...

365 - den 6. - DEN PLNÝ SLUNCE A SHONU....

Dnešek začal nádherně - maminka ráno volala, že pojede z JIPky na oddělení!!
K tomu svítilo i nádherné Slunce a já se ho amatérsky pokusila vyfotit přímo nad nemocnicí....
To měla být fotka dne, ale....
Maminka potřebovala sehnat jeden lék a já se hnala pro Honzíka do školky a pak do centra za lékem...... Neměli ho a my jeli dál.....

Něco přes hodinu jsme se posunovali městem na jeho druhý konec - šílené.....

Ale lékárnu jsme stihli 10 min před zavíračkou...

Když jsme vše vyřídili, tak si Honzík cestou k autu všiml ve vedlejší ulici zajímavé fontány. Nikam jsme už nespěchali a šli jsme se podívat. Bylo to velice zajímavé - fontánky, koně, voda, kameny...

Honzík byl nadšený a strávili jsme tam dost času... Tam vznikla má další fotka dne....

Poslední fotka tu musí být také - Honzíkova radost z koníka.....
Za těch jeho dnešních 80km (a mých 150)v autě v zácpě si tu fotku určitě zaslouží.....