365. - DEN 136. - NÁHRDELNÍK Z DRAHÝCH KAMENŮ

Fotka je špatná, protože začal zlobit foťák a musí do servisu.....

O to ale teď vůbec nejde.
Díky přátelům a díky zkušenostem, jsem za svůj život dospěla k názoru, že ne vše vždy zmůžou doktoři.... Samozřejmě jim patří největší zásluhy v péči o naše zdraví, ale nemalou měrou přispívá i příroda a věci "nadpozemské".... Někomu se to může zdát směšné, ale ono to opravdu funguje!
Nebudu tady rozebírat co a jak, ale zastavím se u drahým kamenů a minerálů...
Jejich účinky již byly mockrát popsány - blahodárně působí na lidský organismus a mají léčebné vlastnosti...
A tak jsem nastudovala kameny naší maminky , pořídila je a vyrobila jednoduchý náhrdelník a ještě doplnila Tibetskými korálky štěstí.

Snad i ten přispěje svojí měrou k jejímu zdraví.....

365 - den 116. - PTAČÍ BUDKY

Ve školce mne dnes překvapila krásná nástěnka plná ptačích budek.
A Honzíkovu jsem našla hned - je křivá...:-) Zlobit se na něj ale nemohu - celoročně na chatě sypeme ptáčkům a veverkám a když je větší vítr, nebo se veverky v budce poperou, tak je pak takhle nakřivo a musí se spravovat....:-)

365 - den 87. - SADA PRO MAMINKU

Je to tak vždycky - všichni přátelé kolem mne už mají hvězdičky a mamince jsem dodělala její sadu teprve dnes.....
Že nemám pro sebe ani jednu snad nemusím zmiňovat....

365 - den 80. - PRVNÍ DRÁTOVANÁ...

I mne v noci postihly problémy, které trápily Honzíka den před....
Když jsem se kapičky zmátořila, tak jsem zkusila první pořádnou drátovanou hvězdičku.
není to ještě to pravé, ale mám z ní radost!!

365 - den 74.- A ZASE HVĚZDIČKY.....

Možná už je to posedlost.... ale krásná!!!!
Když mám chvilku volnou, tak prostě dělám v noci hvězdičky - naučila jsem se je před několika týdny a stále ještě nemám pro sebe hotovou sadu....
Tuto modrostříbrnobílou jsem dělala na svoji 1. zakázku Honzíkově lektorce plavání a mé cvičitelce aquaaerobiku. Moc se jí u mne líbily a hned je chtěla také...
Udělaly jí velikou radost a mně také......

365 - den 63. - PRVNÍ HVĚZDIČKOVÝ DÁREK

První sada má už svého majitele. Richard z nich měl obrovkou radost a hned si je vystavil na čestném místě nad krbem.
Přišila jsem je na tvrdý barevný papír a zabalila do celofánu - jen to s bleskem šlo špatně vyfotit...

365 - den 62. - A ZASE HVĚZDIČKY...

Už několik nocí si hraji s korálky a musím říct, že mne to opravdu baví. Těším se, že s nimi udělám radost.
Mám sice prsty kapku pořezané, ale budu pokračovat dále... a i tady se asi objeví další "hvězdičkové " fotografie....

365 - den 60. - ZDRAVÝ VLÁČEK

Dnes jsem musela vyfotit nástěnku ve školce.
Zadání znělo - vystřihat z letáků zdravé a oblíbené potraviny a nalepit do vymalovaného vláčku.
Musím přiznat, že se Honzík opravdu trefil, do svých oblíbených dobrot, ale zároveň vystřihl ještě lahev piva a když se učitelka divila proč, tak řekl, že to pije táta......
Takže ta nalepená není, ale přinesl si ji domů....

365 - den 48. - PRVNÍ HVĚZDIČKA

Vím, že není dokonalá, ale je má první v životě a mám z ní radost.
Od loňského podzimu jsem nakupovala materiál a mám ho tolik, že bych si mohla otevřít korálkářský obchod...
Jenže k nějaké práci jsem se dostala až teď a zkusila první hvězdičku - moc mne to bavilo a už vymýšlím, jaké další budou následovat....

365 - den 38. - PODZIMNÍ ÚRODA PODRUHÉ....

Nedokáži většinou vyjádřit den jednou fotkou a tak opět bude "fotoreportáž dne"...

Celou noc pršelo a ráno se na větvičkách objevily krásné perly, které sluníčko brzy zničilo...

Manžel se pustil do sklizně zbylých jablek , které nestačily sklidit sojky a straky , z naší stařičké jabloně.

Jablíček sice málo, ale větší díl už slupli ptáci a tahle nám nechali - jsou výborná!

Když se chlapi vydali na vláček, tak jsem stihla oběhnout kopec a zásobit nás vitamíny na zimu. Při rozložení nad krbem začaly šípky krásně vonět!

A nakonec jsme se s Honzíkem pokusili o pár kytiček z posledního listí.

Děkujeme Ti Šumavo a v roce 2009 nashledanou!!!

365 - den 13. - NEVESELÝ DEN...

Měl to být obyčejný podzimní den - pošmourný, bez sluníčka....
Honzík šel do školky a čekal ho velký den - první hodina angličtiny.

Po obědě jsem jela za maminkou do nemocnice a čekal mne opravdu šok - s maminkou na pokoji leží od včerejška 35letá paní, která má 15tiletou dceru a doktoři ji po všech možných vyšetřeních řekli, že operace už nejsou možné a že jí zbývají 3 měsíce života....
Polilo mne horko - s podobným případem jsem se setkala v létě u jednoho kolegy - stejný scénář a za 1,5 měsíce jsme se loučili v Motole....
Najednou si člověk uvědomí, jak málo času tady má, jak strašně jsou malicherné a zbytečné všechny hádky, pomluvy, nedorozumění....
Prostě musí být každý vděčný za každou chvíli, kterou má šanci prožít a musí si ji užít všemi doušky...Nikdo netuší, kolik času mu zbývá a ten, který dostal, nesmí promarnit zbytečnostmi.
Je opravdu těžké smířit se s tím, že je tady stále přítomna nemoc, která je zákeřná, krutá, nespravedlivá a ve většině případů neporazitelná...

Jediné, co mne dnes trochu potěšilo, byla nástěnka dráčků u Honzíka ve školce - Honzíkův je ten oranžový...