365 - den 10. - PLAVÁČEK

Dnešní den byl opravdu hektický. Bylo toho tolik, že jsem dokonce zapomněla na pár důležitých věcí, ale vše se nějak napravilo.

Zastavila jsem se až v blízkém bazéně, kam chodí Honzík na plavání.
Takže poslední momentka před odchodem za instruktorkou (která je v pozadí už v bazéně) a mne čekalo konečně 30 minut zaslouženého nicnedělání....

365 - den 9. - BOTANICKÁ ZAHRADA

Další krásný podzimní den zalitý sluncem je za námi.
A jak jsem včera slíbila, tak jsme ještě dnes alespoň na krátké odpoledne navštívili Botanickou zahradu Na Slupi. Bylo krásně a my mohli nerušeně pozorovat přírodu.
Chodila jsem sem s rodiči už jako malá a vždy toho bylo hodně k vidění a objevování.
S Honzíkem jsem tu prvně byla s kočárkem....
Dnes už pozoruje okolí se mnou.
A tak dnes vkládám fotografie, které nás nejvíce zaujaly.

Na titulní fotografii je Viktorie královská, která dělá čest svému jménu!

Hned další fotografie tu prostě být musí - v zahradě je spousta zvědavých sojek, které člověka pronásledují na každém kroku.... Tato s námi "šla" hodně dlouho....

No a poslední fotografie patří stromům - jejich kmenům. Na tyto dva jsme se nemohli vynadívat.

Člověk se v jejich blízkosti musí zamyslet, co všechno tito vrásčítí velikáni už viděli....

365 - den 8. - AKVÁRIUM 2008

Manžel byl dnes stále s neschopenkou doma a já vymyslela Honzíkovi zajímavý program.

V Botanické zahradě Na Slupi se konala výstava akvarijních rybek.

Honza včera čistil naše trochu "vylidněné" akvárium a my se s Honzíkem rozhodli, že spojíme příjemné s užitečným a postaráme se na výstavě i o nějaké nové obyvatele domácího akvárka.

Výstava byla opravdu skvělá a zajímavá. Nakonec jsme vybírali (spíše Honzík a místní chovatel-odborník to korigoval...) a vybrali opravdu dost našich nových spolubydlících... průvan v peněžence byl i v nádherném slunečném dni obrovský...

Ještě jsme si prošli prosluněnou zahradu a skleník a jeli domů. Prožili jsme část krásného dne a měli spoustu nových zážitků.

Na výstavě bylo moc těžké fotit - většinou černá pozadí akvárií, slunce... a nechtěla jsem, abych na každé fotce byla vidět já.... Jedna jediná se kapičku povedla...

A z celého dne je spousta další zajímavých fotek a nevím, kolik by si zasloužilo zde být uvedeno... Jelikož do botanické zahrady chce jít Honzík znovu ještě tento týden, tak snad nějakou použiji později....

365 - den 7. - DEN ŽELEZNICE

První fotka samozřejmě patří "Dni železnice", který se slavil celý den na pražských kolejích.

Náš den ale začal nejprve návštěvou naší maminky a babičky v nemocnici. Poprvé po operaci se cítila docela dobře a samozřejmě největší radost po ránu jí udělala přítomnost jejího miláčka Honzíka.
I když děti do 10ti let na návštěvy nesmí, tak mi sestry dovolily vzít Honzíka alespoň na chodbu oddělení. Maminka dokonce s pomocí chodítka na chodbu došla a radost měla obrovskou z vnuka i z kytičky, kterou ji donesl. Tu ale zítra musím z nemocnice odnést, protože na pokojích prý kytky být nesmí.... Naštěstí sestry udělaly výjimku a tak kytička bude maminku chvilku těšit...
Já sama jsem byla po odchodu z oddělení dojatá a pevně přesvědčená, že bude zase brzy vše v pořádku - moc by nám všem chyběla...

Z nemocnice jsme jeli rovnou na nádraží Braník, kde bylo přistaveno množství lokomotiv a vláčků, které celý den křižovaly Prahu po trasách známých i těch skoro zapomenutých...

S Honzíkem jsme absolvovali všechny dostupné vlaky a trasy. Prolezl si všechny dieslové lokomotivy na nádraží, svezl se párou, Hurvínkem i Elefant City.

Fotek by tu mělo být opravdu hodně, ale za všechny vévodí dnešnímu dni Čtyřkolák, který je zopbrazen v úvodu dne - s tím jsme jeli hned několik jízd a tras..

Ta nejkrásnější a nejdelší - a pro mne zatím neznámá - byla Pražským semmeringem, odkud je překrásný rozhled na Prahu a zároveň i na úžasnou přírodu nad Prokopským údolím.

A ještě jedna fotografie na závěr - takto vypadá "malý nádražák" , který se celý den pohyboval mezi vláčky.

Výlet párou nádherným Pražským semmeringem mu zůstal stále utajen....

365 - den 6. - DEN PLNÝ SLUNCE A SHONU....

Dnešek začal nádherně - maminka ráno volala, že pojede z JIPky na oddělení!!
K tomu svítilo i nádherné Slunce a já se ho amatérsky pokusila vyfotit přímo nad nemocnicí....
To měla být fotka dne, ale....
Maminka potřebovala sehnat jeden lék a já se hnala pro Honzíka do školky a pak do centra za lékem...... Neměli ho a my jeli dál.....

Něco přes hodinu jsme se posunovali městem na jeho druhý konec - šílené.....

Ale lékárnu jsme stihli 10 min před zavíračkou...

Když jsme vše vyřídili, tak si Honzík cestou k autu všiml ve vedlejší ulici zajímavé fontány. Nikam jsme už nespěchali a šli jsme se podívat. Bylo to velice zajímavé - fontánky, koně, voda, kameny...

Honzík byl nadšený a strávili jsme tam dost času... Tam vznikla má další fotka dne....

Poslední fotka tu musí být také - Honzíkova radost z koníka.....
Za těch jeho dnešních 80km (a mých 150)v autě v zácpě si tu fotku určitě zaslouží.....

365 - den 5. - A BUDE LÉPE....

Dnešní den začal velice super tím, že mne chlapi nechali vyspat a šli do školky sami... (akorát oblečení jsem raději připravila)

Takže jsem přes den i kapku fungovala a dokonce přesadila dost kytiček, které už to potřebovaly.

Odpolední návštěva u maminky byla dnes o dost optimističtější - dokonce jsme se bavily a seděly u toho!

A i když to rozhodně není umělecké foto, tak se maminka nechala zvěčnit pro Honzíka...

Tentokrát jsem z nemocnice odjížděla o hodně klidnější.

Dnešní fotka je pro nás opravdu osobní, ale sem prostě patří!

Babičko, už nám moc chybíš a chceme Tě mít brzy mezi sebou!!!!!!

365 - den 4. - UPRŠENÝ DEN

Dnešní den byl opravdu nevydařený. Byl upršený a stejná byla i má nálada...Celé dopoledne jsem běhala po úřadech a odpoledne pak rychle za maminkou.Ta se zrovna necítila také dobře a já odjížděla z nemocnice hodně smutná.

Docela jsem se těšila, že si večer zacvičím v bazéně a ten dnešní upršený den spláchnu.....

Honzové se o sebe večer postarali, Richard mne po telefonu uklidnil, že bude mamince lépe a já šla s lepší náladou cvičit...

Celý den mne nenapadlo, co by stálo za focení - byla jsem bez nálady, bez nápadu... Až když jsem stála frontu na naftu u nejlevnější benzíny v Praze, tak mi padla do oka naprosto obyčejná tabule s cenami, které docela potěšily..... na jak dlouho...??

(ta fotka není rozmazaná - je focená přes opršené okénko..)

365 - den 3. - ŠTĚSTÍ JE KRÁSNÁ VĚC....

Dnešek byl plný očekávání. Hned ráno jsem volala na JIPku a pan doktor mi mimo jiné řekl, že můžeme maminku odpoledne navštívit! Úžasná zpráva!!!

Aby toho na ni nebylo moc, tak jsem se chystala zatím jen já. Honzík z toho byl moc smutný, ale pokusila jsem se mu vysvětlit, že babí musí odpočívat a že tam děti nepouští.

Odpoledne jsem sedla do auta a jela přes celou Prahu. Bylo krásné počasí, svítilo sluníčko a Richard Muller zpíval v rádiu "Štěstí je krásná věc...". Zpívala jsem si s ním a tekly mi slzy.... Slzy štěstí....

Po delším bloudění v pavilonu chirurgie jsem konečně našla tu správnou chodbu - dlouhou modrou chodbu plnou nadějí, chodbu s operačními chirurgickými sály....Do té modré nádherně prosvítalo okny slunce - byl to zvláštní pohled a pocit zároveň...

Za rohem jsem konečně našla ty správné dveře a za nimi naši maminku!!!

Přivítaly jsme se, povídaly a držely se za ruce....

ŠTĚSTÍ JE KRÁSNÁ VĚC.........

365 - den 2. - NĚCO NOVÉHO ZAČÍNÁ....

Dnešní den byl jeden z nejhorších v mém životě. (Honza by mne opravil - že v NAŠEM životě)

Od rána jsme nikdo nemysleli na nic jiného než na naši maminku. Ještě ráno mi zavolala, že za 10 minut ji vezou na sál....

Honzíka jsem odvedla do školky, vrátila se domů a seděla a dívala se na hodinky.... Operace měla trvat kolem 2 hodin a já měla strach, abych ani na chvilinku nemyslela na nic jiného...

Podporu měla maminka ze všech stran, Richard vstával na Rhodosu v 6 ráno, aby dodával energii, mysleli na ni přátelé.....

Po 12 hod volal Ríša už z Ruzyně, že cítí, že vše proběhlo dobře. Jenže já měla volat až po 13 hod - nervozita se stupňovala....

A konečně nadešla doba, kdy jsem měla volat - klepala jsem se, ale dovolala se.

Na JIPce mi pouze řekli, že vše proběhlo v normálu a že se maminka probouzí a více mi druhý den ráno řekne doktor...

Tato informace mi v ten moment naprosto stačila - brečela jsem v obýváku jako želva. Volala jsem manželovi a ten mi brečel radostí do telefonu... Všichni jsme se báli právě toho probuzení...

Konečně jsem se trošičku uklidnila a šla alespoň sklízet část rajčatové úrody na balkon - odtud pochází má dnešní fotka.

Zvolila jsem právě ji, protože můj strach z větší části dne zachytit fotoaparátem opravdu nešel...

Skončil tedy ten největší strach posledních dní a začíná něco nového - doufám, že maminka bude co nejdříve v pořádku a bude nám všem zase dobře!

A babičko, Honzík Ti před spaním posílal 1.000 pusinek...!

Končí léto a začíná podzim - ať je stejně krásný a barevný jako bylo léto....

365 - den 1. - HODNĚ ŠTĚSTÍ, MAMINKO, BABIČKO...

Dnes tedy začínám...Začínám psát a nevím, jestli se mi každý den podaří něco napsat a vyfotit.
Začít ale musím!

Honza ráno musel odjet na chatu na důležité jednání. A my s Honzíkem jsme jeli kolem oběda pro maminku-babičku a vezli ji do nemocnice, kde zítra podstoupí závažnou operaci.

Maminka měla naštěstí dobrou náladu a moc nám tu cestu ulehčila. Předali jsme ji na oddělení a po jejím převlečení jsme si s ní ještě chvilku povídali. Honzík se jen tulil a stále se ptal, kdy už půjde domů...
Babičku miluje a moc dobře cítí, že se něco děje. Ví, že nosím fotoaparát stále s sebou a tak se chtěl s babí fotit...

Když jsme se už poněkolikáté rozloučili, šli jsme se s Honzíkem procházet pod nedaleké jírovce a sbírat jejich plody.

Honzíček mi stále opakoval, že když doktoři babičku brzy nepustí, tak na ně pošle policajty a ti mu babí přivezou....

Jeli jsme nakonec domů a ani jsme nechtěli jíst... Prospali jsme se a večer si dělali zvířátka z kaštanů....

Ale jedna věc nás přece jen dnes potěšila - na jednou starém stromu jsme objevili mimo kaštanů i několik krásných květů - doufejme, že symbol nového začátku......

Takže - RÁNO HODNĚ ŠTĚSTÍ , NAŠE MILÁ MAMINKO A BABIČKO!!!!!!