Dnešek byl plný očekávání. Hned ráno jsem volala na JIPku a pan doktor mi mimo jiné řekl, že můžeme maminku odpoledne navštívit! Úžasná zpráva!!!
Aby toho na ni nebylo moc, tak jsem se chystala zatím jen já. Honzík z toho byl moc smutný, ale pokusila jsem se mu vysvětlit, že babí musí odpočívat a že tam děti nepouští.
Odpoledne jsem sedla do auta a jela přes celou Prahu. Bylo krásné počasí, svítilo sluníčko a Richard Muller zpíval v rádiu "Štěstí je krásná věc...". Zpívala jsem si s ním a tekly mi slzy.... Slzy štěstí....
Po delším bloudění v pavilonu chirurgie jsem konečně našla tu správnou chodbu - dlouhou modrou chodbu plnou nadějí, chodbu s operačními chirurgickými sály....Do té modré nádherně prosvítalo okny slunce - byl to zvláštní pohled a pocit zároveň...
Za rohem jsem konečně našla ty správné dveře a za nimi naši maminku!!!
Přivítaly jsme se, povídaly a držely se za ruce....
ŠTĚSTÍ JE KRÁSNÁ VĚC.........
Žádné komentáře:
Okomentovat