Dnes tedy začínám...Začínám psát a nevím, jestli se mi každý den podaří něco napsat a vyfotit.
Začít ale musím!
Začít ale musím!
Honza ráno musel odjet na chatu na důležité jednání. A my s Honzíkem jsme jeli kolem oběda pro maminku-babičku a vezli ji do nemocnice, kde zítra podstoupí závažnou operaci.
Maminka měla naštěstí dobrou náladu a moc nám tu cestu ulehčila. Předali jsme ji na oddělení a po jejím převlečení jsme si s ní ještě chvilku povídali. Honzík se jen tulil a stále se ptal, kdy už půjde domů...
Babičku miluje a moc dobře cítí, že se něco děje. Ví, že nosím fotoaparát stále s sebou a tak se chtěl s babí fotit...
Babičku miluje a moc dobře cítí, že se něco děje. Ví, že nosím fotoaparát stále s sebou a tak se chtěl s babí fotit...
Když jsme se už poněkolikáté rozloučili, šli jsme se s Honzíkem procházet pod nedaleké jírovce a sbírat jejich plody.
Honzíček mi stále opakoval, že když doktoři babičku brzy nepustí, tak na ně pošle policajty a ti mu babí přivezou....
Jeli jsme nakonec domů a ani jsme nechtěli jíst... Prospali jsme se a večer si dělali zvířátka z kaštanů....
Ale jedna věc nás přece jen dnes potěšila - na jednou starém stromu jsme objevili mimo kaštanů i několik krásných květů - doufejme, že symbol nového začátku......
Žádné komentáře:
Okomentovat