Dnešní den byl jeden z nejhorších v mém životě. (Honza by mne opravil - že v NAŠEM životě)
Od rána jsme nikdo nemysleli na nic jiného než na naši maminku. Ještě ráno mi zavolala, že za 10 minut ji vezou na sál....
Honzíka jsem odvedla do školky, vrátila se domů a seděla a dívala se na hodinky.... Operace měla trvat kolem 2 hodin a já měla strach, abych ani na chvilinku nemyslela na nic jiného...
Podporu měla maminka ze všech stran, Richard vstával na Rhodosu v 6 ráno, aby dodával energii, mysleli na ni přátelé.....
Po 12 hod volal Ríša už z Ruzyně, že cítí, že vše proběhlo dobře. Jenže já měla volat až po 13 hod - nervozita se stupňovala....
A konečně nadešla doba, kdy jsem měla volat - klepala jsem se, ale dovolala se.
Na JIPce mi pouze řekli, že vše proběhlo v normálu a že se maminka probouzí a více mi druhý den ráno řekne doktor...
Tato informace mi v ten moment naprosto stačila - brečela jsem v obýváku jako želva. Volala jsem manželovi a ten mi brečel radostí do telefonu... Všichni jsme se báli právě toho probuzení...
Konečně jsem se trošičku uklidnila a šla alespoň sklízet část rajčatové úrody na balkon - odtud pochází má dnešní fotka.
Zvolila jsem právě ji, protože můj strach z větší části dne zachytit fotoaparátem opravdu nešel...
Skončil tedy ten největší strach posledních dní a začíná něco nového - doufám, že maminka bude co nejdříve v pořádku a bude nám všem zase dobře!
A babičko, Honzík Ti před spaním posílal 1.000 pusinek...!
Končí léto a začíná podzim - ať je stejně krásný a barevný jako bylo léto....
3 komentáře:
Tak já využívám privilegie provést první zápis do komentářů :o)
U téhle fotky se mi sbíhají sliny. Rajčata miluju.
Moc se všichni držte, víš, že na vás myslí strašná spousta lidí! :o)
No a rovnou ve svém historickém zápisu mám překlep! No fakt střevo!
díky moc!! Vědomí, že je s námi spousta lidišek, moc pomáhá!!!
Díky . hanka
Okomentovat